Luckyes | Sedmý den

"A co jste dělal sedmý den?" ptá se reportér Boha.

"Přece odpočíval!" odpovídá Bůh nervózně.

"Omyl!" vykřikne reportér vítězně, "Máme exklusivní fotografie, na kterých sedmý den pracujete! Co nám k tomu řeknete?"

Bůh se úplně sesype. "Dobrá, vzdávám se. Sedmý den jsem stvořil školu."

Davem se rozhostí šokované ticho.

"Proboha, proč?!" vydechne reportér nechápavě.

"Chtěl jsem, aby v hlavách lidí bylo mnohem více než v hlavách zvířat. Moje vize byla úžasná, ale Ďábel to musel jako vždycky pokazit!

Stvořil jsem soubor vědění, které by děti měly znát, a Ďábel do něj vložil zbytečnosti.

Stvořil jsem školní zvonek, by dětem sladce oznamoval, že už uběhla doba, kterou věnovali čerpání nových informací. Ďábel z něj udělal symbol konce oddechu.

Chtěl jsem, aby se děti začínaly učit každý den odpočaté, ale Ďábel je donutil vstávat v nekřesťansky časné hodiny, mnohdy už před východem Slunce.

Chtěl jsem, aby učitelé byli pro děti vzory. Ďábel jim vložil do rukou rákosky.

Teprve o mnoho později se mi podařilo jim ty hnusné klacky vytrhnout, a tak se Ďábel zaměřil na žáky. Obdařil je leností, která jim velmi ztěžuje život, a mnohdy i drzostí, která ztěžuje život učitelům.

Mnou myšlený poklidný průběh výuky prošpikoval zákeřnými testy a zkoušeními.

Zkrátka a jasně – z nadějného hitu se stal propadák. Proto jsem nechal kolovat ten blaf, že jsem sedmý den odpočíval. Kvůli jednomu dni by lidé rázem zapomněli na předchozích šest.

A teď, když dovolíte, ukončíme tento rozhovor. Nerad bych, aby zatímco tu klábosíme, Ďábel zase vyved nějakou hloupost."

"Jistě, jistě," souhlasí reportér, "jen ještě fotku na závěr." "Kdepak," ohradí se Bůh. "Souhlasil jsem jen s rozhovorem, s žádným focením. A teď už opravdu musím jít."

Reportér už ho tedy nezdržuje. Co kdyby Ďábel tentokrát vymyslel nějakou opravdovou kravinu?