Máte chuť na nějaké oddechové čtivo, při kterém si nebudete hryzat nehty strachem ani lámat hlavu nad tím, kdo je pachatel? Nebo si vůbec lámat hlavu, co tím chtěl autor říct? Chcete si prostě sednout, začíst se a dobře se pobavit? Pak vám bude dobrým společníkem knížka od 

POZOR NA SPOILERY 

Přečtení knížky Šest vran od Leigh Bardugo jsem dlouho, dlouho odkládala. Moment - vlastně jsem tuto knížku vůbec neplánovala číst.
Jo, všichni kolem o ní mluvili, ale mě to prostě míjelo. A kdyby nebylo Čtenářské výzvy na Databázi knih, asi bych tuto knížku

"Podívejte, je to ona. Vážně je to ona!" vřískala Viki a hladila dřevěnou lavičku. Všichni se kolem ní seběhli. "Jaks to poznala?" nechápal Rosťa. "Copak nevidíš? Je tu vyryto S. B. To jsou její monogramy."

Seděla u čerstvého náhrobku. Poprchávalo. Lidé už se dávno vytratili. Sbírala síly. Kdysi by si myslela, že tohle by nikdy neudělala. Vyprávět si s mrtvým nad jeho hrobem. Vždyť ten člověk už dávno nic neslyší. No, časy

"Kecáš." vrtěl hlavou Tomáš. "To není možné." přidala se Viki. Jen Gabka mlčela a úplně zbledla. "Musel ses asi někde praštit do hlavy." "Jo, a to pořádně." přisadil si k Vikině myšlence Tomáš. Nepomohlo ani, když jim ukázal ten dopis. Původně se styděl jim ho ukázat, protože nevěděl, jak vezmou fakt, že spolu se Stelou tak trochu začali chodit. A jak to vzali? Nevěřili tomu, i když to viděli modré na bílém. A Stelinou rukou. Dobře totiž věděli, že kdyby věřili čemukoli z toho dopisu, museli by věřit tomu, že Stela je navždy pryč. Bylo snazší nevěřit, než si tohle připustit.

"Musíme jít za ní." promluvila konečně Gabka.

Vešla do Stelina bytu a zabouchla za sebou dveře. Dva dny k tomu sbírala síly. Doma už však nemohla vydržet.
Ivančina nepřítomnost na ni čišela ze všeho  - z prázdné postýlky, ze skříně plné růžového, bílého

"... už

"Stelo? Tak tady jsi. Zvonil jsem na tebe snad 10x a pak jsem tě všude hledal." spěchal k ní Vojta. Beze slova k němu zvedla uslzené oči. Vojta se do nich překvapeně zahleděl. Byly vodově zelené. V rukou držela jakýsi papír. "Stelo?"

"Rosťa!" zajásala v duchu, když uviděla svého manžela vycházejícího z nemocničního pokoje jejich dcerky. "Rosťo!" zvolala nahlas, a jak nejrychleji to se sádrou na noze šlo, k němu zamířila. "Aneto?" zeptal se. Ta otázka

EPILOG