Do duše okno - 16. kapitola

"Rosťa!" zajásala v duchu, když uviděla svého manžela vycházejícího z nemocničního pokoje jejich dcerky. "Rosťo!" zvolala nahlas, a jak nejrychleji to se sádrou na noze šlo, k němu zamířila. "Aneto?" zeptal se. Ta otázka byla směsicí naděje i nedůvěry, překvapení, úlevy, ale i jakéhosi smutku. Vrhla se mu kolem krku a pevně ho objala. On toto objetí opětoval dvojnásobně.
K jejímu překvapení se mu ramena začala otřásat neudržitelným pláčem.