Luckyes | Do duše okno - 15. kapitola

EPILOG

Probudila se s nejhorší bolestí hlavy, jakou kdy zažila. Jakoby jí tu hlavu někdo kousek po kousku rozřezával pilou. Rozhlédla se kolem sebe. Samozřejmě byla – kde jinde – ve Stelině bytě. Protáhla se. Ivanka. Musí okamžitě za Ivankou. Honem na nohy. Sakra, co to? Co se to tu dělo? Zírala na sádru na noze. No, to bude řešit jindy.
Chtěla se převlíknout z pyžama, ale zjistila, že má na sobě rifle a tričko. Stela musela být asi hodně unavená, když se večer ani nepřevlíkala. Kolik je vůbec hodin? Dvě odpoledne. Fajn, akorát stihne návštěvy v nemocnici. Beztak ji tam teď pouštěli non-stop. Natáhla se na židli pro mikinu a pohled jí padl na stůl. Z obvyklého bordelu ji uhodily do očí tři věci: poloprázdná sklenka vody, obálka s nápisem Aneta a... útržek obalu s jasně modrým nápisem. Ne, to nemůže být on. Nebylo však pochyb. Byl to obal z léku doktora Černého. Ne, určitě to není tak, jak si myslí. Lék určitě vypadl z obalu a sám se někde ztratil, přesvědčovala nepřesvědčivě sebe samu. A obálka? Asi jí Stela prostě chtěla něco sdělit. Ale to teď bude muset počkat. Nejlépe až do večera. Teď je nejdůležitější Ivanka.
Aneta popadla kabelu visící na stojanu, nacpala do ní peněženku s doklady, klíče a nakonec po krátkém zaváhání i tu obálku. Dveře za ní zabouchly a byt osiřel.