Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Vešla do Stelina bytu a zabouchla za sebou dveře. Dva dny k tomu sbírala síly. Doma už však nemohla vydržet.
Ivančina nepřítomnost na ni čišela ze všeho - z prázdné postýlky, ze skříně plné růžového, bílého a fialového oblečení, které se obloukem vyhýbala, z obrázků na ledničce, z knížky pohádek založené na stránce její nejoblíbenější, o Ošklivém káčátku, z plyšového pejska, kterému jeho panička tak přesvědčivě slibovala, že se za ním brzo vrátí, z kalendáře, který hlásil, že přesně za čtvrt roku by měla šest let, ze švihadla, které si tak moc přála k Vánocům a přes které už se nestihla naučit skákat, z hrnečku s obrázkem kuřátka, kterého se odmítla vzdát, i když se mu ulomilo ucho, z fotek na stěnách...
Potřebovala aspoň na chvíli zapomenout, jinak se z toho zblázní. Rosťa chtěl jít s ní, ale tohle musela udělat sama. Vytáhla z kapsy dopis, ve kterém jí Stela sdělila, co a proč udělala. Dopis končil prosbou: "Potřebovala bych, abys pro mě zařídila pár věci, co už jsem nestihla. Zajdi prosím do mého bytu, na stole najdeš instrukce."
A proto tu teď byla. Tím může odčinit svou vinu. To kvůli ní Stela zemřela. Nevinný člověk. To ona nezvládala sama sebe a zaplatila za to Stela. Ať si doktor Černý říká, co chce, Stela nebyla ona. Nebyla její druhé já, žádná rozdvojená osobnost. Stela byla prostě Stela a ví bůh, jak se stalo, že se ocitly v jednom těle. Ale tak jako ona, i Stela měla šanci na život a kvůli ní se této šance vzdala. Tím, že pro ni udělá pár věcí, jí život sice nevrátí, ale aspoň bude mít pocit, že něco udělala. A na chvíli snad přestane myslet na to, že všechno, na čem jí záleželo, je v troskách. Zvedla ze stolu papír s instrukcemi a začala číst:
DESATERO VĚCĺ, CO JE TŘEBA UDĚLAT:
1) Na druhém listu najdeš údaje k přihlášení do mého účtu a další potřebné informace, co je třeba zaplatit.
2) V prvním šuplíku tohoto stolu mám tři rozdělané rukopisy. Předej je Vojtovi. Vyřiď mu, že ho prosím, ať je nenechá nedokončené.
3) Ve skříňce nalevo jsou krabice s fotkami z nejrůznějších společných akcí. Předej je Vojtovi a mým přátelům Tomovi, Viki a Gabce. Ať si rozeberou, které chtějí, a zbytek můžete vyhodit.
4) Tomovi dej můj počítač. Je to IT maniak, ale svůj počítač nemá, protože na to nemá dost peněz. Nebude to chtít přijmout, ale ty mu ho musíš vnutit. Poslední vůli se neodporuje.
5) Vedle fotek je červená taštička, tu dej Viki. Dárek k narozkám. Popřála bych jí sama, ale za 14 dní už tu prostě nebudu. Prosím, až ten řetízek rozbalí, vysvětli jí, že delfínek je symbol přátelství.
6) Ve skříni na chodbě visí černé minišaty. Ať si je vezme Gabka. Děsně se jí líbily. Kupovali jsme je společně. Vyřiď jí, že nikdy nezapomenu, jak jsme se u toho nařechtaly.
7) Cédéčka ve stojanu rozděl takto: Nickelback a Red hot chilli peppers dej Vojtovi, Viki Chinaski a No name, Gabku určitě potěší Eláni a MC Erik a Barbara a Tomášovi Linkin Park a The Kelly Family. Wanastowek a Lucie tam mám trochu víc, tak ať si je rozeberou sami.
8) U rukopisů najdeš obálku s nápisem "Parta", tu jim taky dej.
9) Zruš mi účet, vypověz nájem. Všechny doklady jsou ve šuplíku v kuchyni. Promiň, že na tobě nechávám veškeré starosti s vyklizením bytu.
10) Na stole je takový modrý notes. Pohádka. Nevydávala jsem ji, protože je krátká. Ivance by se mohla líbit. Přečti jí to, prosím. A ještě něco: uber si povinnosti a přidej si odpočinku. Podle doktora Černého sis tohle rozdvojení způsobila sama. Moc mu nevěřím, ale co když ano? Co když jsi prostě potřebovala vypnout a nechat starosti za hlavou, a tak dlouho jsi tu chvíli odpočinku oddalovala, až se Aneta vypla úplně a nastartovala se Stela? Jak jinak to vysvětlit? Prostě chci jen říct, ať neztrácíš víru. Víru v lepší život. Ať se bude dít cokoli, věř mi, že jednou bude líp. Dokud člověk může žít, může svůj život změnit. Takže prosím žij i za mě."
Slzy jí opět tekly proudem. Třesoucíma rukama uchopila modrý notes a rozevřela ho. Na první stránce stálo úhledným písmem: Ivance. Na další stránce byl namalován obrázek štěňátka s králíčkem a nápis: Dobrodružství Ňufíčka a Zubíka. Pak následoval příběh psán drobným písmem. Jejím písmem. A přece věděla, že tohle nikdy nepsala ani nekreslila. A věděla, že tohle by se Ivance líbilo. Hrozně moc.
Nepomohlo to. Nepomohlo, že sem šla. Ani pocit provinilosti, že díky ní budou další čtyři lidi nešťastní, protože přišli o Stelu, nedokázal zahnat žal a bezmoc.
Nic nemohlo zahnat myšlenky na Ivanku.