Reportáž

Při vyhazování sešitů ze střední člověk najde zajímavé věci :). Např. reportáž níže. Není sice zrovna aktuální, protože jaro rozhodně ještě dlouho nezaklepe na dveře, ale na druhou stranu je fajn mít to jarní sluníčko alespoň na papíře (respektive na počítači).

Reportáž psaná na oprátce na větvi

Každý, kdo rád běháš po venku, pozor! Jaro už snad definitivně porazilo zimu, a proto je čas vyrazit do parku Milady Horákové na ulici 28. října.
I když park, ktrý urazil dlouhou cestu proměnou z městského hřbitova s kubistickým krematoriem na živý park s minigolfem, amfiteátrem, fontánou a uměleckými díly, ted sice vypadá jako zanedbaný stařeček ve srovnání s jeho fotkami ze slavnější éry, stále pulzuje svým vlastním životem.
Své o tom jistě vědí houfy lidí hemžících se mezi stromy s čerstvě rašícími zelenými lístky. Prosluněný den přilákal do parku snad celou Ostravu.
Zelená travnatá plocha je šedými chodníky, keři a stromy rozdělena na malá soukromá prostranství a na každém se něco děje. Každý návštěvník se baví něčím jiným. Tak například na největší louce můžeme sledovat napínavý zápas: dvě fotbalová mužstva v druhém poločase měří své síly. Komu se podaří v poslední minutě najít míč zatoulaný v keřích? Nebo na úzkém chodníku hrají nějaké holky badminton. Nezbývá jim než proklínat mírný větřík, který jim, ve snaze zapojit se také do hry, neustále bere míček. O kousek dál se nadšená pejskařka zoufale snaží přesvědčit svého rozpustilého zlatého retrívra, že mobil, který jí před chvílí vypadl z ruky, opravdu není aport.
Okolo poskakující a pobíhající děti se málem stávají svědky tragické nehody když dráhu závodících inline-bruslařů náhle protíná čtyřletý neohrožený jezdec na koloběžce v protisměru. Bruslaři naštěstí duchapřítomně přistávají v trávě a neohrožený jezdec, který si ani neuvědomil své ohrožení, jede vesele dál. Závod bruslařů zcela mění svůj ráz. Touhu dojet první do cíle nahrazuje snaha přemoct sebe sama a vyškrábat se na lavičku.
Z dalšího malého uzavřeného světa se do celého parku linou sladké hlásky šťastných dětí. Jinak řečeno: z dětského hřiště plného prolézaček se ozývá hysterický řev batolete, které dostalo od jiného batolete lopatkou po hlavě. K němu se přidává vřískot předškoláků přetahujících se o houpačku, a také kňourání dětí, které se přes lehce nechápajícího chlapečka nemůžou dostat na klouzačku. To všechno se snaží napravit armáda trpělivých matek, leč marně. Dětičky si do svých bitev nenechají zasahovat, a tak se armáda teď už prchajících matek dá na ústup. Hlavně co nejdál od toho nebezpečného batolete ohánějícího se lopatkou.
Ovšem věk návštěvníků parku je neomezený. Své zastoupení tu mají i seniorky. Jejich důležitý sněm zasedá okolo bývalé fontány - dnes už okolo kruhového květinového záhonu. Podle všeho je dnes zásadním tématem, jak dopadne nejnovější díl seriálu Tisíc a jedna noc.
S celou touto víceméně pohodovou atmosférou zvláštně kontrastují sochy a památník rozeseté po celém parku. Můžeme tu vidět Památník holocaustu (z roku 1994) na památku transportu ostravvských Židů za 2. světové války, památníky z dob komunismu nebo několik plastik připomínajích tragickou smrt bláznivého mladíka, zapříčiněnou pádem z jedné plastiky.
Tohoto kontrastu si však všimne jedině náhodný turista. Pro běžné návštěvníky jsou tyto památníky už tak okoukané, že je prostě nevidí, a tak je nenutí hloubat nad děsivými dějinami. Pochmurná atmosféra se ale dostaví s blížícím se večerem. Přes den tak živý park jako by právě zemřel. Nikde nikdo. Kdo by totiž neměl na paměti nedávné přepadení? A kdo by riskoval takové nebezpečí? Jedině procesí zajíců v pravidelných intervalech běžících dokola louky lidské šarvátky nezajímají a chovají se stejně bezstarostně jako po celý den.
Jak bylo zmíněno výše, nikde nikdo.... a já raději taky mizím.