Amy - 12. kapitola

Protože rodiče doma nebyli, přivítala je jen  babička a to slovy: "Ahoj, děvčata, představte si, že dvojčata usnula. Jen jsem si odskočila na záchod a když jsem se vrátila, už spala. Pojďte se na ně podívat." Jane tedy šla. Málem vyprskla smíchy. Dvojčata měla v rukou pastel, seděla na židlích u stolu a místo polštáře měla papír, na kterém bylo jen pár tahů pastelem. Tak to alespoň vypadalo, protože většinu papírů zabíraly jejich hlavy. "Tak tomu se teda říká usnout nudou!" smála se Jane potichu.

"Pomůžete mi je dát do postýlek?" "Samozřejmě, babi!" přitakala Jane a Amy kývla hlavou na souhlas a hned vzala Danielku, že ji dá do její postýlky. Musela ji však vrátit zpátky na židli, aby ji neupustila, protože dostala křečovitý záchvat smíchu. Danielka měla totiž na levé tvářičce obtisknuté kostrbaté stromečky a kytičky, které malovala na výkres. Jane se smíchem zkusila nadzvednout Denise a taky ji hned skolil záchvat smíchu. Denisovo pravé líčko zdobilo trochu pochroumané modré autíčko. "To mají z toho, že si berou, co jim nepatří. To byly moje školní pastely, ty se hodně rozmazávaj." a znovu se začala řechtat. "No tak, holky, nesmějte se tak hlasitě, vždyť je vzbudíte!" napomenula je babička, ale i jí při pohledu na barevná líčka vnoučat cukaly koutky.

Holky je konečně přenesly do postýlek. Shodly se s babičkou, že jim to umyjou, až se vzbudí. Pak Jane něco napadlo: "Babi, když dvojčata spí, tak si od nich můžeš na chvíli odpočinout. Nechceš si se mnou zajít do kavárny? Znám jednu, kde vaří skvělé capuccino. Amy dvojčata pohlídá, viď Amy?" "Jasně." přitakala Amy, ale moc nadšeně to neznělo. "Tak dobře, jen se převléknu." řekla babička a zmizela ve svém pokoji. "Tak, Amy, vsaď se, že ještě dnes vyhraju tu sázku!" holedbala se Jane. "To se ještě uvidí!"  řekla celkem nabručeně Amy. Ne že by se bála prohry, ale Jane jí tím, že jí vnutila hlídání mrňat, tak trochu udělala čáru přes rozpočet. Jane na to ani nestihla zareagovat a babička už byla zpátky.

"Tak, můžeme vyrazit!" "Teda babi... určitě jsi použila nějaké zrychlující kouzlo! Za takovou chvilinku ses nemohla bez kouzel obléct!" nechápavě vrtěla hlavou Jane. A k tomu to babičce opravdu slušelo. Měla zelenkavou halenku s knoflíky a tmavě zelené zvonové kalhoty a bylo vidět, že zelená je barva pro ni jako stvořená. "Tak takhle babičce neodolá žádný chlap, takže ani Sam ne. Mám to v kapse!" poslala Jane Amy telepatickou zprávu. "Jdeme, Jane?" usmála se babička. "Jasně!" řekla Jane, a tak šly.

Když za nimi zaklaply dveře, Amy se šla podívat na dvojčata. Stále spala. Ach jó, pomyslela si. Proč zrovna dneska musím mít dvojčata na krku? Dnes, když mám úplně volný den. Chtěla ho  strávit v podkroví nad osudy svých předků, což teď samozřejmě nejde, protože nemůže jít do podkroví a děti nechat dole. Kdyby se jim něco stalo, neměla by možnost to zjistit. Ano, mohla by jen rychle skočit do podkroví, vybrat si knížku a přečíst si ji dole u dvojčat, ale to by nebylo ono.  A vzít dvojčata s sebou nahoru – to by nepřicházelo v úvahu, ani kdyby byla vzhůru.. Najednou ji jako blesk z čistého nebe zasáhl nápad. Úžasné kouzlo, které vše vyřeší a na kterém není co zkazit. "Jen teď najít zrcátko... kam jsem ho jenom dala?" mručela si Amy pro sebe. "Á, tady je," vytáhla ho ze své kabelky, kterou dostala od Jane na narozky, a pohnula  nad ním rukou, jako by ho hladila. Potom šeptem  řekla, co potřebuje a nakonec k zrcátku přiložila křišťálek. V zrcátku to zablýsklo, trochu zapraskalo a pak, jako když se rozhrnuje opona, začal se v něm objevovat obraz dětského pokojíku a spících dvojčat. "Jupí!" zavýskla si. Kouzlo se povedlo. Teď mohla jít klidně do podkroví a přitom měla dvojčata pod dohledem.

Samozřejmě, že neváhala a šla. Jenže už když vstupovala do kuchyně, došlo jí, že bez mamky a taťky se do podkroví nedostane. Už už chtěla poslat taťkovi telepatickou zprávu, ale v tom ji to trklo: vždyť se umí teleportovat do rostlin! Nahoře je přece ptačí strom! Zhluboka se nadechla, zavřela oči a představila si ptačí strom. Rázem se v něj přeměnila. Pak natáhla větvičky směrem k lednici a luskla lístky. Na malý moment necítila vůbec nic a pak cítila, že má dvojitou kůru (asi takový pocit, jako když vás až moc starostlivá matka donutí obléct si dva svetry). To znamenalo, že se teleport zdařil. Teď zbývalo vylézt ze stromu. Proměnila se tedy do lidské podoby, takže se stala malým trpaslíkem uvnitř stromu, a potom prstem napsala na vnitřní stranu kůry své jméno a slovo ven. V tom okamžiku jako by ji někdo vykopl ze dveří a  stála na rozkvetlé louce v podkroví.Usmála se. Moc ráda používala své schopnosti a velice se jí líbilo, že louka i bříza v podkroví jsou vždy jako na jaře, že louka nikdy neodkvete a bříza nenechá spadnout své listy.  

Zamířila k polici s knihami o kouzelných předcích. Koho si jen vybere? Očima přelétla názvy titulů. Mark Stillcei, Laura Slavojská, Nora Atyrová, Otakar Seil, Robin Palón, Nina Stillceová... Stillceová? Amy otevřela knihu na první stránce, kde se vždy psalo datum narození i úmrtí a jména rodičů... Opravdu – Nina byla dcerou Marka Stillceho. Její matka se jmenovala Dita. Amy knihu zaklapla a spokojeně ji poplácala: "Tak tebe si přečtu!" a plácla sebou na gauč a znovu knihu otevřela. Na pařez postavila zrcátko. Mrňata stále spala. Amy začala číst, jako vždy od prostředku,  jak měla ve zvyku. Ani nevěděla proč, ale ona, Jane, Peggy a nepochybně i babička četly knihu vždy tam, kde ji zrovna otevřely. Amy se do knížky tak ponořila, že přestala vnímat čas.

O dvě hodiny později ji z knihy vytrhl dvojhlasý řev. Amy nadskočila a hned se podívala na zrcátko. Denis a Danielka už byli evidentně vzhůru a dělali si ze sebe srandu kvůli svým obrázkům na líčkách a začínali se prát. "Sakra, co mám teď dělat?

Co mám, proboha, dělat? Už to mám!"

Proměnila se v pokojovou rostlinu zvanou tchýnin jazyk, mávla rukama směrem k podlaze a už byla v tchýnině jazyku v dětském pokoji, rychle vyletěla ven a odtáhla dvojčata od sebe. "Tak dost!" zařvala, když s sebou dvojčata vztekle házela. Dvojčata okamžitě přestala se vztekáním, ale začala brečet a jeden přes druhého si stěžovat, že jsou počmáraní. "Nebojte," utěšovala je Amy, "to se umyje. Pojďte do koupelny."

Po dvou hodinách v koupelně už však byla její neochvějná důvěra, že Janeiny pastely půjdou z líček snadno dolů, značně otřesena. Dvojčata začala pomalu znovu natahovat a Amy už už chtěla poslat babičce zoufalou telepatickou zprávu, když v tom v zámku zarachotily klíče a ve dveřích stála babička s Jane, obě vysmáté a spokojené. Amy i dvojčata se k babičce hned rozběhly. Pevně ji objaly a začaly jí líčit svou obavu, že jim obrázky na tvářích zůstanou navždy. Amy to vyčerpaně potvrzovala. Jane se zase začala řechtat, ale když na ni Amy vrhla vražedný pohled, hned zmlkla. Babička ze sebe vyrazila: "Děti, děti, uklidněte se, vždyť mě samou láskou udusíte!" Amy se hned babičky pustila a odtáhla i prcky.

"Deny, Danielko, nebojte se, babička to zařídí!" usmála se na ně Jane ve snaze napravit si pokaženou  reputaci. Dvojčata okamžitě ztichla a s nadějí v očích hleděla na babičku. Babička je jednoho po druhém pravou rukou pohladila po počmáraných tvářích a levou se držela svého křišťálku. Obrázky na líčkách nápadně zesvětlaly. Potom odešla do kuchyně a vykouzlila tam dva hrnky s lektvarem z bylinky, která dodává zdravou barvu. Potom zkusila ještě něco: přičarovala do hrnků kakao, protože věděla, že by jinak dvojčata nepřinutila to vypít. Babička si cucla z růžového hrnečku pro Danielku. Povedlo se! Po odporné chuti bylinek nebylo ani památky, místo toho tu byla chuť lahodnější než kterékoli kakao, které kdy babička pila. Babička vzala hrnky, otočila se směrem ke dveřím a chystala se odnést hrnečky dvojčatům, ale teď je málem upustila na zem.

Ve dveřích stáli  jako zkamenělí Denis s Danielkou a nechápavě zírali na babičku. Vypadali celkem vyděšeně. A nebylo divu, vždyť babička při kouzlení lektvarů vždy poskakovala a mumlala zaklínadla, takže musela vypadat jako zlá ježibaba z pohádky. Babička se snažila dělat, že se nic neděje, a tak se na dvojčata usmála a podávala jim hrnky s kakaolektvarem: "Tady máte něco pro zlepšení nálady!" Dvojčata se probrala ze strnulosti a zařvala: "ÁÁÁ!" a letěla do pokoje za Amy a Jane. Babička za nimi. U schodů se zastavila, aby se vydýchala a pak rychle vyběhla do schodů a vešla do Amyina pokoje, protože odtamtud se ozývalo přerývané pištění dvojčat a nechápavé hlasy Amy i Jane.

Jakmile ji dvojčata spatřila, znova zařvala a přitiskla se blíž ke svým sestrám. Babička se zničeně zeptala: "Holky, proč jste je nepohlídaly ? Přišli za mnou do kuchyně, když jsem jim vařila lektvar," přitom slovu dvojčata znovu zaječela, tak babička okamžitě řekla: "totiž nápoj a já jsem si jich nevšimla!" "Proboha!" zašeptaly holky jednohlasně. "Můžete mi jich podržet? Budu jim muset pozměnit paměť." Tomuhle dvojčata sice nerozuměla, ale stejně se znovu roztřásla strachy.

Holky jen kývly a babička začala čarovat. Snažila se příliš nemáchat rukama, aby prcky nevyděsila ještě víc, ale párkrát prostě mávnout musela. Změnila jim paměť tak, že si mysleli, že se honili s babičkou po bytě, protože ji k této hře přemluvili a že si řekli, že domeček bude u Jane a Amy a babička teď na ně nemůže, takže se začali vesele smát. Babička řekla: "No teda, vy jste ale potvůrky. Tak to abych vám šla pro kakao, když jste vyhráli!"

"Jó, hurá!" zaječela dvojčata nadšeně a chytila se babičky za ruce a táhla ji do kuchyně. Jane s Amy vrtěly hlavami, ale byly rády, že to dopadlo takhle. Dvojčata s mlaskáním vypila své kakao a pak škemrala o přídavek. Babička věděla, že to nepřichází v úvahu, a tak jim řekla: "Hele, Danielko, ty už máš tváře bez obrázků a ty, Denisi, taky!" Dvojčata se na sebe podívala a pak se běžela přesvědčit do koupelny k zrcadlu. Babička mezitím vzala hrnky a šla je odnést Amy a Jane, protože správně tušila, že by dvojčata nedokázala pochopit, proč tyto hrnky můžou jíst a jiné ne a že by pak okusovala všechny hrnky v okolí a to by nebylo dobré jak pro hrnky, tak pro zuby dvojčat. Holky, které před chvílí vzdychaly, že by si daly něco sladkého, přijaly marcipánové hrnky s nadšením. Babička hned šla zase za dvojčaty, protože se bála nechat je bez dozoru.

"Tak co," zeptala se Amy Jane, "jak to šlo v kavárně?" "Úplně v poho," odpovídala Jane, "sedly jsme si do rohu, zavolaly jsme si Sama, já jsem je vzájemně představila a pak jsem se ptala, jestli je tam Nick, protože jsem chtěla, aby měla babička čas si Sama v klidu okouknout. Ale co myslíš – Sam mi nevěnoval ani trochu pozornosti, stejně tak babička. Podívali se na sebe, chvíli si jen tak hleděli do očí, pak si Sam přisedl a rozkecali se tak, že na mě úplně zapomněli. Tak jsem se šla mrknout, jestli je v kuchyni Nick. Kupodivu tam byl, tak jsme měli takové fajné nečekané minirandíčko a protože Sam si hostů nevšímal, začali jsme je obsluhovat my. A když už bylo dávno po zavíračce, musela jsem babičku doslova odtáhnout domů, stejně tak

Nick Sama. Dokonce si stihli vyměnit telefonní čísla. A co ty, co jsi dělala celou dobu kromě toho umývání dvojčat?"

"No vidíš, to ti chci celou dobu říct! Byla jsem v podkroví a..." "Cože?!" nenechala ji Jane domluvit, "To jsi tam byla s dvojčaty nebo jsi je tu nechala samotné?" "Kdepak!" bránila se Amy a hned jí vysvětlila, jak jí pomohlo zrcátko. "No, a nahoře jsem si chtěla číst a zaujala mě Nina Stillceová, dcera Marka Stillceho." "Tý jo, ta knížka musela být stará, vždyť Mark Stillce žil už alespoň v 15. století, ne-li ještě dávněji!" řekla Jane s obdivem. "To jo. A víš, jak to bylo zajímavé? Nejvíc mě ale zaujala jedna stránka. Počkej, já pro ni zajdu." A než se Jane nadála, stál před ní ptačí strom a ten najednou vyletěl nahoru jako raketa. A za chvíli byl zpátky a pomalu se začal měnit na Amy, která listovala ve velmi tlusté kožené knize s velkým zlatým nápisem Nina Stillceová a pod tím ozdobným písmem napsaným jménem autora:

Osud. "Koukej, to je ta stránka! Přečti si ji!" podala ji Jane. Jane se ani nepodivila, že je ta kniha napsaná ručně, natištěná kniha osudu – to si ani neuměla představit. Rychle se pustila do čtení. Seděla bez hnutí, napětím skoro ani nedýchala a když pak dočetla, musela se zhluboka nadechnout.

"Takže, jestli to dobře chápu," začala Jane, "tak Nina schovala v nějakém stromě v nějakém lese červený křišťálek. Ale proč ve stromě? A proč ho vlastně schovala? A proč byl ten křišťálek červený?" "Krucipísek, to jsem ti to nemusela dávat přečíst, když to stejně nechápeš!" zlobila se Amy. "Prostě: Nina se odmala zajímala o rostliny, a tak v patnácti zjistila, že má schopnost komunikovat s rostlinami a věděla o nich všechno. Proto ten křišťálek schovala do stromu. A proč ho schovala? Protože byl velmi mocný. Víš přeci, jak vznikly naše křišťálky – byly vyřezány z křišťálové koule Marka Stillceho. No a ten červený byl vyřezán ze samého jádra té koule. Červený je proto, že je v něm červenofialový dým, který v křišťálové kouli ukazuje budoucnost vědmám. Když přijdeš na správnou formuli, křišťálek se otevře a ten dým se změní v něco jako v džina z Aladinovy lampy a ten zná kouzla tak mocná, že by mohla zbavit svět všech závažných problémů, ale bohužel je sám nemůže použít – nemá na to dostatek síly. Ale mohl by je říct mě a já bych už se o zbytek postarala. I Nina se o to snažila, ale nepodařilo se jí to. A proto krátce před svou smrtí šla křišťálek schovat, protože po něm pásl její manžel, kterému krátce po svatbě pověděla celou pravdu o tom, kdo je a jak mocný je její křišťálek. Až pak zjistila, že její muž není ten pravý. Viděl v křišťálku jen možnost, jak se dostat k penězům. Nevím, jak to v té době bylo s rozvody, ale každopádně asi ještě nebyly tak běžné, takže se s ním nerozvedla, jen mu utekla a žila ve skalách.  Jenže do konce života od něj neměla pokoj, všude ji našel, neustále ji pronásledoval a žádné její kouzlo proti němu nepůsobilo – snad proto, že ho stále milovala, a tak si podvědomě vytvořila nějaký blok – alespoň tak se to v té knížce psalo. Její povedený manžel jí chtěl ten křišťálek ukrást. Kdyby umřela s křišťálkem na krku, kouzlo by pominulo a on by jí ho mohl lehce vzít. To dobře věděla, a proto se na sklonku života rozhodla, že ho schová tam, kde obyčejný smrtelník nemůže vstoupit. Existuje totiž takový Magický les. A k němu právě Nina šla a když ji její manžel sledoval, náhle mu zmizela. Nekouzlící osoba ten les nevidí. Nina pak ten křišťálek schovala ve fialovém javoře přesně v místě, kde, jak věděla, má strom srdce. Velice litovala, že už dávno neutekla do Magického lesa a nezůstala tam. Věděla, že si tak mohla ušetřit spoustu trápení, ale dřív se jí ten les nepodařilo najít. A tak tam celá ubrečená seděla a byla tak vysílená, až cítila, že už brzo umře, a proto se z posledních sil kouzlem proměnila v sedmikrásku. Takže v podstatě nakonec žila dál v tom lese, ale už jen jako sedmikráska. Jako jediná sedmikráska v tomto lese. A prý tam ta sedmikráska kvete dodnes. Zní to jako nějaká stará pověst nebo legenda, že? Těžko uvěřit, že se to opravdu stalo. Křišťálek se pak snažilo mnoho kouzelníků z rodu Stillceů  najít, ale nikdo kromě Niny nevěděl a neví, kde přesně se Magický les nachází a navíc se do něj prý může dostat jen někdo, kdo má nějakou schopnost spojenou s rostlinami. Tu mělo v naší rodině jen pár lidí a ti křišťálek buď nehledali nebo nenašli. Našla ho jen jednou Lilien Tomsová, ale když na křišťálku nenašla své iniciály, nechala ho tam." vysvětlovala to Amy Jane.

"No, celkem to chápu. Je to teda síla. Takže ty chceš teď ten křišťálek najít?" zajímala se Jane. "Že váháš!" přisvědčila Amy. "A máš alespoň tušení, kde by ten les mohl být? A navíc, co když ten červený křišťálek taky není pro tebe? Vždyť už jeden máš!" "To sice jo," připustila Amy, "ale když pak budu mít ten červený, tak než ho začne hledat ten, komu skutečně patří, budu moct provést ty důležité kouzla a pak ho pravému majiteli s klidem vrátím!" "No jo, ale co tenhle křišťálek?" zatahala z legrace Jane za Amyin křišťálek a v tom najednou  křišťálek povolil a utrhl se. "Ježiš, Jane, co děláš!" naštvala se nejprve Amy a pak s Jane na sebe vyděšeně pohlédly: "To znamená..." začala Jane. "...že tohle fakt není můj křišťálek..." pokračovala Amy. "Takže ti vážně nezbývá nic jinýho..." začala znovu Jane. "...než najít ten červený!" dokončila Amy. Pak šly obě za rodiči (kteří už mezitím přišli) i babičkou, protože jim přišlo jako dost závažný problém to, že se pro Amy našel v domě pouze falešný křišťálek.