Amy - 16. kapitola

Po těchto slovech jí otevřel okno. Amy vyskočila ven a ve vzduchu se začala zvětšovat do své normální velikosti. Venku si sedla pod javor a přemýšlela. Věděla, že tohle bude těžké. Nejjednodušší by bylo ten křišťálek prostě sebrat, jenže co se stromu týče, jsou skřítci chytřejší, takže by ji jistě přelstili. Prostě musí najít náhradu. Ale jak? Co by to vlastně mělo být? To je čas pro babiččino Multifoto. Amy ho rychle vytáhla z batůžku. Koho zavolat na pomoc? Babičku? Nebo snad mamku? Taťku? Jane? Hlava jí třeštila z těch otázek. Nevěděla, pro koho se má rozhodnout. Nakonec prostě začala zběsile klepat na všechny fotky. Během chvilky kolem ní seděla celá její rodina včetně dvojčat a zvědavě se rozhlížela kolem. Věděli, že jich Amy možná bude volat, babička jim to předem vysvětlila. "Ahoj všichni! Pomozte mi!" vybafla na ně Amy. Dvojčata se k ní přitulila. "A s čím konkrétně?" zeptala se babička. Amy jim povykládala všechno, co se během několika hodin událo. Babička hned odpověděla: "Ale Amy, to je přeci tak lehké... myslela jsem, že ty s tvými rostlinnými schopnostmi to budeš vědět. Vždyť jsi jako druhá Nina! A navíc jsi četla knihu jejího života – tam někde se o tom určitě muselo psát. Srdce každého stromu může člověk s tvými schopnostmi snadno vyčarovat, když si dlaněmi vytvoří malé srdíčko, zavře oči, představí si cokoliv, co se nějak vztahuje k danému stromu a řekne toto zaklínadlo:

Z půdy, z které se vše plodí,  ať se nové srdce stromu zrodí.

A je to. Nic těžkého." Jen to dořekla, všichni zmizeli. Amy ani neměla čas babičce poděkovat.

No tak se do toho dáme, pomyslela si Amy. Jak to ta babička říkala, představit si něco o stromu a říct to zaklínadlo? Fajn. Amy zavřela oči, představila si fialový javor a řekla zaklínadlo. Když oči otevřela, ležela všude kolem ní na zemi slizká nafialovělá hmota.

"A je jé... to se asi nepovedlo..." hlesla Amy. Zkusila zvednout nohu – nešlo to. Hmota ji přilepila k zemi. A co hůř, když se Amy pokusila nohou pohnout, začala ji hmota vcucávat do sebe, stejně jako všechno ostatní kolem. Amy rychle vytáhla Multifoto a chtěla poklepat na babiččinu fotku, protože věděla, že jen ona ji může teď zachránit. Jenže jak se jí třásly ruce, Multifoto jí obloukem vypadlo z ruky a skončilo potopeno ve fialové hmotě. Jen to žbluňklo. "To né!" vyjekla Amy vyděšeně. Co teď budu dělat? přemýšlela zoufale.

Rozhlížela se, koho by požádala o pomoc, když v tom uviděla vrcholek javoru (který teď byl mnohem níž, než by bylo potřeba) a na něm všechny zelené pidimužíky v čele s Moudrodějem. A všichni na ni něco pokřikovali. Vypadali opravdu hodně naštvaně, takže Amy okamžitě pochopila, že je žádat o pomoc nemůže. A v ten moment ji jako blesk zasáhl spásný nápad. Však už bylo načase, hmota jí už dosahovala po pás. A věřte mi, že sliz, který vám obaluje nohy a pas, opravdu není nic příjemného.

Takže Amy konečně vyřkla kouzlo:

"Ať se zachrání svět, tím, že se mé kouzlo vrátí zpět."

Jakmile to dořekla, jako lusknutím prstů se hmota ztratila. Ale zůstala po ní zkáza.

Všechny stromy vypadaly, jako by je někdo polil kyselinou. Zbyly z nich jen poslední zbytky kmenu a koruna, na kterou hmota ještě nedosáhla. Na zemi nebyla tráva ani mech ani žádné jiné rostliny, jen šedý štěrk. Jestli tu kdy žila nějaká zvířata, tak teď už ne. A přímo před Amy leželo zkroucené pochroumané Multifoto. Jediné, co zůstalo zcela v původním stavu, byla kupodivu Amy. Tělo i oblečení měla úplně v pořádku. Ovšem dříve, než se mohla začít divit nad touto skutečností, musela čelit rozzuřeným trpaslíkům. Okamžitě slezli ze svého stromu – teď už pahýlu – a rozeběhli se za Amy: "Cos to provedla, ty kazisvěte! Vždyť jsi zničila celý les!" "To vidím taky." odsekla jim. "Když mě necháte chvíli přemýšlet, třeba to ještě napravím!" dodala a pak už si jejich nadávek nevšímala.

Jediné, na čem jí teď opravdu záleželo, bylo, aby uvedla zpět do normálu tu spoušť, kterou způsobila. Zkusila znovu kouzlo.

"Chci, aby se zpátky vrátila,  ta krása, co se ztratila!"

Trpaslíkům náhle došly nadávky. Magický les byl zase zpátky a navíc ještě celý takový hezčí, prozářený. Zpoza stromů dokonce začala vystupovat různá fialová zvířata, která se jinde, než v tomto lese spatřit nedají. Celý les dostal najednou kromě magického a tajemného ještě vznešený a kupodivu i přátelský ráz.

Amy se ale touto krásou nekochala dlouho. Měla tu toho už plné zuby a začínala být protivná (byla už dávno noc a ona ještě nespala), a tak se pustila do vyčarování srdce. Tentokrát už byla opatrnější a podařilo se jí vybavit všechno, co se má při kouzlu dělat. Proto dala dlaně do tvaru srdíčka, představila si javor a pronesla zaklínadlo: "Z půdy, z které se vše plodí, ať se nové srdce stromu zrodí." Když to vyslovila, ucítila v rukou něco studeného, ale vůbec ne slizkého. Otevřela oči a podívala se do svých dlaní. Držela v nich srdce, které na rozdíl od toho lidského mělo opravdu tvar srdce. Vypadalo, jako by bylo skleněné a uvnitř něj jako by byl fialový měňavý gel, ve kterém si poletovaly tmavě fialové javorové lístky. Trpaslíci jen valili bulvy.

Nechala se jimi zavést do stromu a pomohla jim srdce dopravit na místo křišťálku. Samozřejmě kouzlem, protože když se ocitla uvnitř, byla zase stejně  velká jako trpaslíci, a tak by se srdcem nemohla pohnout. Potíž nastala s tím, jak dopravit křišťálek dolů. Přemístit ho dolů (tak jako srdce nahoru) nešlo, a proto byla nucena jít s Moudrodějem po schodech ke křišťálku a tam vymyslet, co s ním.  Pokusila se zatáhnout za řetízek křišťálku (což byl teď pro ni vlastně ohromný řetěz). Pohnula s ním. Bohužel tak nešťastně, že se křišťálek uvolnil a propadl škvírou mezi stromovými cévami a Amy stáhl s sebou jako železná koule. Jak tak Amy padala, hlavou jí prolétla myšlenka, že kdyby se křišťálek změnil na odkvetlou pampelišku, nemusel by být dopad na kachlíky tak tvrdý. Mimoděk se přitom dotkla starého křišťálku – a stalo se. Nebyla to sice celá pampeliška, jen jedno semínko s padáčkem (obrovské semínko s padákem), ale bohatě vystačilo k tomu, aby Amy za hlasitého potlesku skřítků elegantně přistála na pevné zemi. Potom ho Amy proměnila zpátky a umístila ho do místa, kde nebyla žádná kachlička. Nasadit si ho teď na krk nemohla, když byl tak velký a ještě se nechystala domů, chtělo se jí velmi spát.

Moudroděj jí jménem všech skřítků poděkoval za nové srdce a nabídl jí, ať u nich zůstane na zbytek noci. Amy vděčně přijala, protože byla opravdu unavená. Než ji pustili spát, dostala ještě dvě malinové bobule. Frank jí ochotně uvolnil postel, protože se mu nechtělo spát. Když se Amy bránila, že jí nevadí spát na zemi (pokud na ní není moc klik), odpověděl jí: "Prosím tě, proč bys spala na zemi, když já stejně nebudu spát, půjdu na Internet." Amy vykulila oči: "Vy tu máte Internet?" "Pochopitelně. Myslíš, že jsme úplně zastaralí? Až na to, že máme trochu jiný Internet než vy lidi. Až se prospíš, ukážu ti ho." a pak odešel a i když byla Amy velmi zvědavá, za chvíli spala jako dřevo.

Kupodivu se však vzbudila celkem brzo ráno. Všichni ostatní ještě spali. Spokojeně se protáhla a v duchu si pomyslela: ten list chci domů. Posadila se, když tu jí najednou zabzučel mobil – přišla jí SMS. Od Frankieho, pomyslela si nadšeně při pohledu na display.   Stálo tam:

"Videl jsem te! Ty ses zmenila z jabloně a pak z tebe byla fialka! Promin, ale to je silene! Musis pochopit, že tohle proste nepochopim. Premyslel jsem nad tim celou noc. Nevidim jine  reseni nez rozchod."

Amy, přes slzy skoro nevidící na tlačítka, mu odepsala jen toto:

"Reknes to nekomu?!"

Frankieho odpověď:

"Kdo by mi asi veril? Nemam chut se s tim sverovat. Promin, ale opravdu sbohem."

Když si ji přečetla, tak se jí sice v jistém směru ulevilo, ale jinak ji celá tato událost naprosto vykolejila. Svezla se zpátky na list a začala tiše brečet. Celý svět se jí zhroutil

Bála se však, že nějakého skřítka vzbudí, a tak se po chvíli znovu posadila a setřela si slzy. Červený křišťálek postavený mimo kachličky se podivně zablýskl a červenofialový prach uvnitř se sám od sebe zvířil. Amy si toho ale ani nevšimla, vylezla z postele a bez jakéhokoli uvažování mávla rukou nahoru a vyrazila ze sebe:

"Potřebuju svou duši rychle vzchopit, nechci už žádné slzy kropit, odnes mě na jiné místo,

ať je v mé duši zase čisto!"

Zmizela jak pára nad hrncem a v momentě se zase zhmotnila. Když se rozhlídla kolem, pochopila, že se něco nepovedlo tak, jak si představovala. Nebyla doma. Byla stále uvnitř stromu. Uvnitř něčího pokoje, jak prozrazovaly zelenomodře natřené stěny. Svezla se na měkoučký tyrkysový gaučík. Kolem stěn byl rozestavený nábytek – komoda, stůl s tyrkysovým počítačem a  velká knihovnička. Nikde nikdo. Počítač však naznačoval, že půjde o Frankův pokoj. Proč jí to kouzlo přeneslo zrovna do jeho pokoje? Vždyť už to jméno Frank, tolik podobné jménu Frankie, nevypadá, že by zabránilo slzám. Už už málem začínala pofňukávat jako malé děcko, když tu se v rohu pokoje u počítače začalo něco zelenomodrého zvedat. "ÁÁÁ!!!" zaječela Amy leknutím. "ÁÁÁ!!!" zaječel leknutím i Frank. "Amy, co tu děláš? Parádně jsi mě vylekala!" smál se Frank. "No, ehm..."  hledala vhodná slova. Co mu má jako říct? Že ji právě odkopl kluk, kterého zbožňovala? Že ji odkopl kvůli tomu, že umí čarovat? Že použila jedno hloupé kouzlo, které ji místo domů zaneslo k němu? Nebo má stále mlčet, ať to vypadá, že se mu sem chtěla vloupat? Tak už něco řekni, okřikla se v duchu. "Ale, přišla jsem za tebou podívat se na ten váš slavný internet. Klepala jsem už delší dobu, ale tys mě asi neslyšel. Promiň, že jsem nepočkala na vyzvání. Vypadalo to, že tu nejsi, tak jsem na tebe chtěla počkat. Víš, v Chrápárně si není kde sednout – všude samé kliky a když si sednu na ten pohodlný lísteček, nemůžu se přinutit vstávat. A nechci celý den prospat..."  blábolila. Slova jí šla do pusy sama a tak rychle, že nevěděla, jestli jí vůbec něco rozuměl.