Amy - 17. kapitola
Asi jí rozuměl alespoň to nejpodstatnější, protože řekl: "A jo, málem bych zapomněl. Tak si přisedni." Podstrčil jí židli a zapnul počítač. Amy se nestačila divit, s jakou rychlostí mu naběhnul.
"Víš," začal Frank, "nečekej žádnej Microsoft Explorer, ten by nám tu někdo těžko zavedl. Tohle je Soukromý Internet Magického lesa, pro který se běžně používá jako název zkratka SIML. Ale tento SIML strčí celý váš Internet do kapsy. Nenajdeš tu jedinou brutální nebo rasistickou stránku a reklamy, žádné spamy a viry. Zároveň tu najdeš jakoukoli informaci chceš. Od celé bibliotéky domu Petersonových, přes literaturu skřítků, víl a jiných bytostí Magického lesa, až po různé hry, chaty, profily, blogy, mp3, videa, filmy, seriály, texty písní... prostě všechen svět Magického lesa je tady. Každý tvor (i zvířata) Magického lesa má svou webovou stránku s profilem a vlastními hrami, písničkami atd. Tady se nemůže stát tak jako vám lidem, že hledáte nějakou písničku a nemůžete ji najít. Ne. Každá písnička, básnička, knížka, cokoliv, co kdy stvořil někdo v Magickém lese, je zaznamenáno na SIMLu. Pokud si chceš přečíst knížku, stačí jen nějakou vybrat a ona ti uvázaná vyjede z bedny. Bedna není tiskárna, ale taková schránka, kterou ti ta knížka prostě po chvíli přijde. Na monitoru se totiž špatně čte, knížka je prostě knížka. SIML najíždí velice rychle, nemusíš vůbec čekat, a tak u něj nestrávíš zbytečně moc času. Je to prostě úžasný zpravodaj, rádio, televize, knihovna a playstation dohromady. A navíc jsou tu všude hezké obrázky, každý si svůj design namaluje a pak dá do počítače, takže je to naprosto originální. A nikomu nemůžeš z webovek nic kopírovat, takže se ti nestane, že na deseti stránkách najdeš na chlup stejný text. Můžeš autora stránky jen požádat, ať ti to pošle na email. A email je vlastně tvoje složka oblíbených knížek, filmů, obrázků atd. Je prostě úžasný." "To teda jo," vydechla Amy úžasem. "Ale teď mi ho ukaž." A Frank měl pravdu. Bylo to naprosto úžasné. Frank jí ukázal snad všechny webovky tvorů Magického lesa, hráli nejrůznější hry, podívali se na 2 filmy, poslechli si úžasné písničky nejmodernějších kapel Magického lesa a přečetli si na SIMLu knížku. A celou dobu se u toho ohromně bavili, od smíchu je bolelo břicho a pokecali si tak, že je bolela i pusa. Amy připadalo, že si s nikým nerozuměla tak dobře jako s Frankem. Snad jen s Jane. Když se pak podívali na hodiny, zjistili, že je 10 ráno. Museli jít nahoru, aby ostatní, až se probudí, se na nich netvářili nějak divně.
25pt;">Nahoře se všichni zrovna probouzeli. Amy s nimi posnídala. Potom se začala zvedat k odchodu. I když se Frankovi podařilo o hodně jí zlepšit náladu, stejně jí bylo stále mizerně a už chtěla být doma zalezlá ve svém pokoji, zahrabaná v posteli a několik dnů prostě nevylízat. Všichni se s ní rozloučili a Moudroděj nařídil Frankovi, ať ji jde doprovodit. Tak Amy popadla křišťálek, šla ke stěně – kůře stromu, podepsala se do ní a napsala slovo ven. A stejně jako v houběnce se nic nestalo. Zkoušela to znovu a znovu a stále nic. To už na ni bylo moc. Kouzlo nekouzlo, stejně začala brečet jako želva. Moudroděj s Frankem k ní okamžitě přiběhli. "Amy, uklidni se," utěšoval ji
Moudroděj, "to půjde, uvidíš. Franku, sjeď s ní do sklepa a zaveď jí podzemní
chodbou nahoru nad zem." "Jasně," přisvědčil Frank a vedl Amy k výtahu. Při jízdě na kachličce se moc brečet nedalo, a tak se Amy konečně opravdu uklidnila. Bohužel ji ten klid brzo opustil, když ji průchod z podzemní chodby odhodil tři metry zpět do sklepa. "To snad není pravda!" řvala, "Proč nemůžu jít domů?! Proč mě ten váš blbej strom nechce pustit? Co mám dělat? Co mám jen dělat?!" svezla se podél hliněné zdi u paty stromu. Už neřvala, už ani nebrečela, jen horečnatě přemýšlela. Frank si sedl vedle ní a objal ji kolem ramen, aby ji uklidnil. Ani si toho nevšimla. Multifoto už nemá, ven se dostat nemůže, nezbývá jí než použít telepatickou komunikaci. "Babi! Babičkooo!" zavolala v duchu. "Amy, neblázni," zazněl jí v hlavě babiččin naštvaný hlas, "jsem sice trochu nahluchlá, ale jestli budeš takhle řvát, tak ohluchnu úplně!" "Promiň babi," omluvila se Amy, "jsem v pěkné kaši. Už mám křišťálek, ale ten pitomý strom mě nechce pustit ven! Nejdřív houběnka, teď javor – to se všechny rostliny pomátly?" "Javor? Amy, to je ale nějaké divné. A zkoušela sis dávat svůj nový křištálek a s ním kouzlit?" "Nemůžu, babi, je ve své původní velikosti, takže uvnitř stromu je to pro mě obrovský balvan. Zkoušeli jsme jít ven i cestou pod stromem, ale zatímco skřítky to v pohodě pustilo ven, já jsem tu zase zůstala trčet." "Zlato, tak se vrať tam, kdes nechala svůj křišťálek a zkus na něj dát ruku a přitom provést svůj odchod ze stromu. Pak se mi hned zase ozvi." "Dobře." "Tak co ti poradili?" zeptal se Frank. "Co?" nechápala Amy. "No, radila ses právě se svou rodinou, ne?" "Jak to víš?" "Prostudoval jsem na SIMLu veškerou bibliotéku Petersonových, víš, jak jsem ti to ukazoval, takže vím, že se v rodině můžete domlouvat telepaticky. A dal bych za to krk, že zrovna teď sis s někým pár telepatických zpráv předala. Tak co ti poradili?" "No, mám se vrátit k červenému křišťálku a zkusit odchod ze stromu, zatímco budu mít ruku na tom křišťálku." "Tak na co čekáme?" usmál se na ni Frank. Poté, co mu úsměv oplatila, se vydali zpátky nahoru. Amy hned zamířila ke křišťálku a Frank vysvětlil Moudrodějovi situaci. Amy položila ruku na křišťálek a natáhla se ke kůře, podepsala se a připsala i slovíčko ven. Sláva, zajásala v duchu, něco ji konečně vykoplo ven. Okamžitě měla zpátky svou velikost a v ruce stále držela červený křišťálek. Nasadila si ho. Za chvíli se vedle ní objevil Frank jako trpaslík, ale pak se posypal kouzelným zvětšovacím práškem a náhle byl ještě o kousek větší než Amy. "Mám tě doprovodit," oznámil. "Dobře," souhlasila Amy. Prošli se až k fialkám a tady se rozloučili. Protože se stihli pořádně skamarádit, slíbili si, že se ještě někdy vzájemně navštíví. Frank i ostatní skřítkové se totiž taky uměli teleportovat, i když jen do javoru, aby mohli navštěvovat své příbuzné. Řekli si poslední ahoj a Amy se začala přeměňovat v palmu, kterou měli v kuchyni. Když byla proměněná, chystala se se teleportovat. Luskla prsty a teleportovala se, ale ne na moc velkou vzdálenost. Jako by do něčeho vrazila a spadla sotva čtyři metry dál od místa, kde stál Frank. "Co je?" zajímal se Frank, "Nestalo se ti nic?" "Ne, jsem v pořádku, ale taky by mě zajímalo, co se děje. Nemůžu se dostat dál, něco mě odhodilo." "Hm, to je divný, už se ti to někdy stalo?" "Ne." "Zvláštní, přijde mi, že se nemůžeš dostat za hranice Magického lesa. Podívej, tam kde rostou ty fialky, les začíná a tys spadla zrovna u nich. Budeme se muset vrátit zpátky do javoru a říct o tom Moudrodějovi." "Počkat, počkat! To přece nemůže být možné?! Mám dva křišťály, z toho jeden nejmocnější ze všech, a stejně nemůžu opustit tento les? Není to trochu padlé na hlavu?" "No, možná jo, ale je to jediné vysvětlení, které mě napadá. Zkus se spojit s rodinou." "Fajn, zkusím." Hned na to poslala Amy babičce telepatickou zprávu: "Ahoj, tak ze stromu jsem se dostala, ale les mě nechce pustit dál." "Cože?" vyděsila se babička. Amy jí povykládala, jak to bylo. "No, tak to má jediné vysvětlení." rozlehlo se Amy v hlavě. "Jaké?" chtěla vědět. "Velké psychické vypětí může způsobit, že dojde k podstatnému oslabení křišťálku, případně křišťálků. A pokud má člověk křišťál se slabší mocí než je moc Magického lesa, nemůže jeho hranice přejít." "No dobře, ale co mám teď dělat?" posteskla si Amy v duchu. "No, musíš uklidnit, uvolnit, zbavit se toho duševního tlaku, aby křišťálek zase zesílil." "Ano, to je pěkné, babi, ale jak to mám udělat?" "No, nejdřív by sis měla povykládat s Jane. Mě evidentně nechceš říct, co se stalo, ale Jane se snad svěříš a ona ti pak bude moci na základě toho, co jí řekneš, pomoct." "Rozkaz, kapitáne!" přikývla Amy. Babička rychle Jane i ostatním převyprávěla, co se stalo, aby byli v obraze a Jane se Amy ozvala jako první. "Amy, haló, jak se máš?" "Blbě, sestřičko, blbě. Uvízla jsem tu jen díky tomu kreténovi." "Co, nějaký skřítek něco zvoral?" "Ale kdepak. Frankie to zvoral. A pořádně. Viděl mě, když jsem se přeměňovala ve fialku." "Pecka. A jak zareagoval?" "Rozešel se se mnou." "Cože?!" zalapala Jane po dechu. "Ano, je to tak. Prý je to šílené a on to prostě nepochopí, chudáček kvůli tomu celou noc nespal a přemýšlel, až vymyslel náš rozchod. Mám na něj takový vztek! Ještě že ukázal svou pravou tvář už teď. Nechtěla bych dopadnout jako Nina. Ale stejně mi strašně chybí..." začínala Amy zase málem brečet. Jane bylo Amy líto, ale nevěděla, jak jí pomoci. Slova útěchy jsou prostě někdy zbytečná. Amy pokračovala: "No, aspoň že nemá v úmyslu o mě a mých přeměnách nikomu říkat. Ale víš, co je nejzvláštnější? Nechtěla jsem furt brečet, a tak jsem použila kouzlo," teď ho Amy odrecitovala, "a ono místo aby mě zaneslo domů, mě zaneslo do pokoje jednoho skřítka. Ještě že to byl normální kluk a ne nějaký dědek, co by mi za ten vpád vynadal. No chápeš, proč to kouzlo fungovalo takhle? Já teda ne." "No, já to chápu. Ale myslím, že bys na to měla přijít sama." "Jane, nedělej si ze mě šoufky a vybal to!" "Ne, neřeknu. A ty začni relaxovat, podnikni výlety po celým Magickým lese a dostaň Frankieho z hlavy. Teprve potom se dostaneš domů." "No dobře. Však ty mi to ještě ráda řekneš, až tě s tím budu otravovat o půlnoci." smála se Amy. Na to už Jane neodpověděla.