Amy - 20. kapitola

Stáli před nejkrásnějšími dveřmi, jaké kdy Amy v životě viděla. V podstatě to byly první dveře, které si kdy vůbec takhle do detailu prohlížela. Měly tvar oblouku, nahoře mírně nalomeného. Na jejich povrchu byl namalován nádherný vodopád. Jednotlivé vlnky hrály všemi barvami a když se Amy podívala blíž, všimla si, že jsou vystouplé – jako když člověk nakreslí obrázek temperami a vytvoří moc tlustou vrstvu. Zdálo se, že od nich odletují drobné kapičky pěny. Voda se třpytila a jak se v ní odráželo slunce, házela duhové odlesky. Celé to vypadalo tak skutečně, že Amy nejdřív připadalo, že ze stromu, ve kterém vězely tyto dveře, teče opravdový vodopád. "Lila má moc ráda přírodu a nechce narušovat její vzhled," vysvětloval Frank. "proto namalovala své dveře tímto vodopádem, aby tak odčinila to, že se v tomto kaštanu ubytovala. Sice to nevypadá o moc přirozeněji než normální dveře, ale rozhodně je to hezčí, viď?" obrátil se na Amy. "Ano, jsou nádherné." potvrdila Amy. "Navíc mají i ochrannou funkci. Nikdo se zlým úmyslem se přes ně nedostane dovnitř, protože se prostě neotevřou." vykládal Frank dál a mezitím už na dveře klepal. Amy skoro čekala, že až ruku od dveří odtáhne, bude si z ní muset odklepat vodu. To se však nestalo. Po druhém zaklepání se dveře otevřely a v nich stála Lila. Že jde o Lilu by Amy poznala i bez toho, aniž by věděla, že jdou právě k ní. Lila, drobounká elfka, měla kůži se světlým fialovým nádechem a její vlasy... Amy jí je upřímně záviděla. Ty vlasy byly splněným snem snad každé malé holky. Vypadaly jako obrovská záplava nebo jako vodopád na Liliných dveřích. Spadaly jí v nádherných vlnách až ke kotníkům a měly zvláštní tmavě fialovou barvu, něco jako švestky smíchané s fialkami, protkané světlounkými pramínky, které se dají popsat jedině jedním slovem: lila. Špičatých fialových uší si Amy skoro ani nevšimla, tak byly malé a nenápadné. Na sobě měla jednoduché šaty, lehounké jako pavučinka, jako vánek, barvy – jak jinak světlounce fialové, jen o pár stupínků tmavší než její kůže. "Franku, to je ale překvapení! Kohopak mi to vedeš?" usmála se

Lila potěšeně při pohledu na nečekanou návštěvu. "Ahoj Lilo, tohle je Amy, moje kamarádka, Moudrodějova návštěva. Pochází z rodiny Petersonů." představil ji Frank a Amy taky pozdravila. Na to je Lila pozvala dovnitř. Vešli a dveře se za nimi s bouchnutím zavřely. Amy se trochu lekla a otočila se k nim. Naskytl se jí zajímavý pohled – obloukem dveří viděla ven, ale jakoby přes silný proud vody, jakoby skutečně stála pod vodopádem a skrz něj se dívala na okolí. "Amy, pojď." pobídl ji Frank. "Ty dveře jsou prostě úžasné!" rozplývala se Amy a přidala se k Frankovi a Lile. Byli v předsíňce, která se táhla doleva i doprava, jakoby do ztracena, do zatáčky. Amy došlo, že je kruhového tvaru. Lila jim otevřela další dveře, za nimi však nebyla místnost, ale spíš další chodba. "To jsou letokruhy," vysvětlovala Lila, když si všimla, jak nechápavě se Amy tváří. "Tento strom jich má asi 10, využívám je jako chodby, odkladiště, někde jsem si udělala různé místnosti – svoje ložnice, pracovny, pokoje pro hosty a tak dále. Až úplně ve středu stromu mám hlavní místnost, něco jako u vás ve světě lidí obývací pokoj. Tam trávím většinu času." Během chvíle prošli všemi letokruhy, až se dostali do onoho obýváku. Lila je usadila na dvě mechová křesílka a začala před ně chystat hrnky s nějakou šťávou a sušenky. "Amy tě moc chtěla poznat," začal Frank, "a pobavit se s tebou o tvých knížkách." "Samozřejmě, to můžeme," pokývala Lila hlavou, "ale napřed si se mnou vypijete fialkový nektar a pojíte sedmikráskové sušenky. Nabídněte si." přistrčila jim tác se sušenkami blíž. Nemusela je moc pobízet.