Amy - 22. kapitola

Všichni Petersonovi seděli kolem stolu a byli na příjmu – tedy telepaticky. Mluvili s Amy. Peggy byla na sebe hrozně naštvaná, že nechala Amy odejít samotnou. Amy jim právě dovyprávěla všechno, co se tam stalo. Byli odhodláni se dostat k Amy. Pokud mají porazit někoho, kdo má na krku červený křišťálek, musí k němu dostat Amy tak blízko, aby ho mohla strhnout z krku té potvory. A k tomu bude Amy potřebovat je všechny – včetně dvojčat. Jenže dostat se do Magického lesa bude trvat trochu dýl. Isabela znala lektvar, který umožňoval teleportovat se za konkrétní osobou, pokud měli její vlas  - což nebyl problém, protože Amy si nikdy nevzala k srdci Peggyinu radu, že vlasy z kartáče by měla sundávat a vyhazovat. Příprava lektvaru však zabrala dost času. Jonathan mezitím listoval knihou pojednávající o znehybňujících kouzlech a ovládání mysli. "Našel jsem to!" zvolal vzrušeně. "Tady se píše, že pokud člověk pozře nebo vypije něco, co obsahuje manipulační kouzlo, musí říct tohle to zaklínadlo." ukázal na příslušný řádeček. "Dobrá, Jonathane," přerušila ho Peggy. "Ale bude to fungovat, když nemá žádný křišťálek?" "Ne," pronesl Jonathan bezstarostně. "Tak jak to tedy udělá?" nechápavě vrtěla hlavou Peggy. "Neudělá. My uděláme. To kouzlo můžeme provést na dálku. Budeme potřebovat ještě jeden její vlas." "Třeba tisíc." podala mu Peggy s úsměvem Amyin kartáč. Jonathan si ho vzal, vyndal jeden vlásek a položil ho doprostřed stolu. Pak řekl Isabele, ať na něj dá ruku. Poté se přidali podle věku i všichni ostatní a sborově pronesli: 

"Síly teď dohromady spojí naše láska, slyš, jak kouzlo pod tou silou praská."

"Ech!" ozvalo se jim v hlavách. To když z Amy spadlo kouzlo a pokusila se udělat krok. Dlouhým stáním jí nohy úplně strnuly a málem spadla tvrdě na zem. "Funguje to! Díky!" zvolala telepaticky. "Pokuste se teleportovat co nejdřív. Já zkusím najít Franka a dostat ho odsud."