Amy - 24. kapitola

"Babička zjistila, že Nina teď žije pod jménem Mary Timová v jednom malém městečku a pracuje jako vychovatelka v dětském domově. Všechny děti ji tam zbožňují, protože si na ně vždy najde čas. V podstatě od nich neodchází. Je šťastná." vyprávěla Amy Frankovi o pár dní později, když vedle sebe kráčeli po pěšince v Magickém lese. Frank kroutil nevěřícně hlavou: "Nemůžu tomu uvěřit. copak se tím kouzlem mohla tak změnit?" "To neudělalo to kouzlo." vysvětlovala Amy. "Nina byla v jádru hodná. Odstranění jejích vzpomínek za celý život ji přimělo si na to vzpomenout. Ve skutečnosti celou tu dobu toužila po někom, kdo by ji měl rád, protože ji jako dítě její rodiče nesnášeli. Teď má, co chtěla a navíc těm dětem pomáhá." "Asi máš pravdu." připustil

Frank. "Ale stejně je to neuvěřitelné." 

"Jak je Lile?" zeptala se ho Amy. "Teď už celkem dobře. Dosyta se najedla, opravila ochranné kouzlo na svých dveřích, a teď se uklidňuje." vyprávěl Frank. "Promiň, ale zatím tě nechce poznat. Má teď trochu strach z kouzelníků." "I když jsem ji zachránila?" "Já vím, ale bude prostě trochu trvat, než se s tím srovná." Amy přikývla. Slunce krásně hřálo, a ona byla ráda, že je tady. Ačkoli by člověk čekal, že po zkušenosti s Ninou se bude snažit dostat co nejrychleji pryč z lesa, ona se rozhodla pár dní tu zůstat, i přesto, že už byla schopna překonat hranici lesa. Nějak se jí tu prostě zalíbilo. Peggy z toho sice nebyla zrovna nadšená, ale všichni se tu s Amy prošli, a když Peggy viděla nádheru tohoto lesa, docela Amy chápala. Nakonec se dohodly tak, že tu s Amy zůstane aspoň Jane, která to nadšeně přivítala. Zatímco Jane se teď věnovala prohlídce javoru, Amy s Frankem se procházeli.

"Vidíš, málem bych zapomněla," sáhla Amy do kapsy. "Tohle mamka našla doma. Myslí si, že by to mohlo být tvoje." Frankovi zasvítili oči nadšením. Amy totiž držela v ruce křišťálek s velkým duhovým F. Když ho obrátila, na zadní straně nebylo nic. "Můžu?" zeptala se. "Jasně!" pobídl ji Frank nedočkavě. Zavěsila mu tedy křišťálek na krk a pak ho zkusila strhnout. Nepodařilo se to.  "Je tvůj." usmála se na něj. "To snad není možný!" vřískal Frank nadšeně. "Jsem kouzelník jako slavní Petersonovi!" "Zkus zavolat nějaké jméno." "Anne!" zvolal tedy Frank a na rameni mu přistála malá vrána a začala se k němu lísat.

Amy mu nemusela vysvětlovat, co to znamená, věděl dobře sám. Vždyť o Petersonových četl všechno. Proto ho ani nemusela pobízet, aby zkusil kouzlit. Ukázal na zem a před Amyinýma očima z ní začal rašit malý výhonek, a rostl a rostl, až najednou nad nimi stál vysoký rozložitý strom. Do překvapeného ticha se k nim snesl malý javorový lísteček.

Zasmáli se. "To je neuvěřitelné!" jásala Amy. "Ale taková schopnost se k tobě dokonale hodí, vždyť vy skřítci se staráte o stromy." "Přesně tak. A tenhle bude od teďka můj. Skřítci můžou z rodného stromu odejít, pokud chtějí, a najít si svůj vlastní. A to já chci." 

Potom se procházeli dále a povídali si. Nakonec Amy sebrala odvahu, zastavila se a řekla: "Chci se tě na něco zeptat." Frank se taky zastavil. "Jen se ptej." usmál se na ni. "Jak jsi dokázal zlomit to Ninino manipulační kouzlo?" vyklopila to Amy. "Celou dobu jsem na své ruce křičel: Přece nezabiju někoho, koho mám rád!" odpověděl Frank. Amy se v srdci začal rozlévat zvláštní tetelivý pocit a než si stačila uvědomit, co se vlastně děje, Frank se k ní naklonil a políbil ji.  A od toho okamžiku už si Amy na Frankieho ani nevzpomněla.

                       K O N E C