Do duše okno - 3. kapitola

"Já to prostě nechápu." hlesl Vojta. "Jak si můžeš nepamatovat měsíc svého života?" nechápavě zavrtěl hlavou. Upila jsem trochu kafe, než jsem mu odpověděla: "Pro to existuje spousta vysvětlení. Mohla jsem se praštit do hlavy nebo prožít nějaký šok nebo mi dali nějaký oblbováky, já nevím." "A říkáš, žes toho únosce neviděla?" otázal se mě už po páté Vojta. "Ne!" odsekla jsem už trochu naštvaně. "A půjdeš s tím na policii?" "A co bych jim tam asi tak řekla? Že mě před měsícem unesli, ale nic si z toho nepamatuju? Že jsem nikoho neviděla? Že moje dveře nevypadají, jakoby se dovnitř někdo dostal násilím, aby mě mohl unést? A hodiny jim na všechny otázky odpovídat, že nevím?" "A co chceš teda dělat?" rozhodil Vojta ruce v bezmocném gestu. "No," rázem ze mě vyprchala všechna bojovnost. "Myslela jsem, že právě s tím mi poradíš ty." Vojta si povzdechl: "Dobrá, pro začátek tedy pár dnů nebudeš vycházet z bytu sama, vždy počkáš na mě, když budeš někam chtít jít. Souhlasíš?" Přikývla jsem. "Pokud se během těch pár dnů nestane nic zvláštního, mohli bychom zkusit omrknout okolí toho baráku, kde tě drželi. Říkalas, že to bylo někde u Arény, že?" "Hmm." zamručela jsem na souhlas. Tohle už se mi tolik nelíbilo, ale pokud tam Vojta půjde se mnou, není problém. "A pak se uvidí. Spokojená?" uzavřel to Vojta. "No, celkem ano. Myslíš, že bys pro mě mohl udělat ještě něco?" sebrala jsem odvahu k otázce. "Jasně. O co jde?" "Mohl bys tu těch pár dní zůstat se mnou? Jen pro případ, že by se pro mě vrátili. Mám náhradní lehátko." "Fajn." pokývl hlavou. Nevypadal, že by mu to nějak vadilo. "Díky. Za všechno." řekla jsem a kamarádsky ho objala. "A teď do práce. Už jsem ti říkala, že mám pozítří odevzdávat Anne?" "Tjúú!" hvízdnul Vojta. "A kolik toho už máš?" "Jsem sotva v polovině." "Tak se do toho dáme." tleskl rukama, jako by to tím tlesknutím měl odstartovat. "Dáme? Snad dám, ne?" "Ne, já ti pomůžu. Budu tě rozptylovat, sršet nápady, nosit ti jedno kafe za druhým, a když to bude třeba, dám ti do očí zápalky." To už jsem se málem válela smíchy a šla jsem pro rukopis.