Noha nohu mine,
slza za slzou se z očí řine,
mraky trhají slunce na cáry,
lži nechaly pravdě zatroubit fanfáry.
Nemůže zmizet, co nikdy nebylo,
nelze však zabránit tomu, aby to bolelo.
Mozek se vypíná
myšlenek ĺavina
hlavou hučí
člověk chce spát
cosi začíná se mu zdát
skučí
Mozek zlomyslný
vysílá seriál nesmyslný
člověk všechny trapasy znovu prožít musí
vidět, co se mu hnusí
všechny své chyby mít jak na talíři
být jak přivázaný na pranýři
kde ho místo shilých jablek a hroud
zasahuje nechtěných myšlenek proud.
Když nám není spánek přán
a o posteli můžem leda v duchu snívat,