POZOR NA SPOILERY 

Přečtení knížky Šest vran od Leigh Bardugo jsem dlouho, dlouho odkládala. Moment - vlastně jsem tuto knížku vůbec neplánovala číst.
Jo, všichni kolem o ní mluvili, ale mě to prostě míjelo. A kdyby nebylo Čtenářské výzvy na Databázi knih, asi bych tuto knížku

"Podívejte, je to ona. Vážně je to ona!" vřískala Viki a hladila dřevěnou lavičku. Všichni se kolem ní seběhli. "Jaks to poznala?" nechápal Rosťa. "Copak nevidíš? Je tu vyryto S. B. To jsou její monogramy."

Seděla u čerstvého náhrobku. Poprchávalo. Lidé už se dávno vytratili. Sbírala síly. Kdysi by si myslela, že tohle by nikdy neudělala. Vyprávět si s mrtvým nad jeho hrobem. Vždyť ten člověk už dávno nic neslyší. No, časy

"Kecáš." vrtěl hlavou Tomáš. "To není možné." přidala se Viki. Jen Gabka mlčela a úplně zbledla. "Musel ses asi někde praštit do hlavy." "Jo, a to pořádně." přisadil si k Vikině myšlence Tomáš. Nepomohlo ani, když jim ukázal ten dopis. Původně se styděl jim ho ukázat, protože nevěděl, jak vezmou fakt, že spolu se Stelou tak trochu začali chodit. A jak to vzali? Nevěřili tomu, i když to viděli modré na bílém. A Stelinou rukou. Dobře totiž věděli, že kdyby věřili čemukoli z toho dopisu, museli by věřit tomu, že Stela je navždy pryč. Bylo snazší nevěřit, než si tohle připustit.

"Musíme jít za ní." promluvila konečně Gabka.

Vešla do Stelina bytu a zabouchla za sebou dveře. Dva dny k tomu sbírala síly. Doma už však nemohla vydržet.
Ivančina nepřítomnost na ni čišela ze všeho  - z prázdné postýlky, ze skříně plné růžového, bílého

"... už

"Stelo? Tak tady jsi. Zvonil jsem na tebe snad 10x a pak jsem tě všude hledal." spěchal k ní Vojta. Beze slova k němu zvedla uslzené oči. Vojta se do nich překvapeně zahleděl. Byly vodově zelené. V rukou držela jakýsi papír. "Stelo?"

"Rosťa!" zajásala v duchu, když uviděla svého manžela vycházejícího z nemocničního pokoje jejich dcerky. "Rosťo!" zvolala nahlas, a jak nejrychleji to se sádrou na noze šlo, k němu zamířila. "Aneto?" zeptal se. Ta otázka

EPILOG

Ležela jsem doma s obličejem zabořeným v polštáři a brečela jsem. Hlavou mi běžel celý dnešní šílený den od probuzení na chodníku až po rozhlednu a následnou procházku u řeky. Prošli jsme se od rozhledny až daleko za Sýkorák. Samozřejmě po břehu. Bylo to