Ráno Peggy budila Amy kolem 10. "Vstávej, ospalče!" "Kolik je?" zívla Amy celkem naštvaně. "No, za pět minut 10. Asi jsi zase neslyšela budík, co?" "No jo, no jo. Já jsem usnula až kolem páté." "Proboha, až v pět? Tak to by ses měla ještě prospat. Neboj, tentokrát

Podkroví bylo jejich nejtajnějším a nejdůležitějším dědictvím. Kdykoli do této místnosti vstupovali, pociťovali klid a pohodu, která z ní vyzařovala. Milovali tuto místnost. 

V tu chvíli někdo zaklepal. "Dále!" zavolala Amy. Do dveří vstoupili její rodiče. "Nerušíme?" zeptal se Jonathan. "Vůbec ne!" usmála se na ně Amy, celá zvědavá, co se děje. Peggy začala: "Víš, máme s taťkou pro tebe ještě jeden dárek."

Ráno se probudili všichni krásně vyhajaní. Proč? Protože dvojčata spala hezky celou noc a ráno se nevzbudila v sedm jako obvykle, ale až kolem desáté. Rodičům tedy tentokrát nevadilo, že dvojčata vtrhla k nim do ložnice a začala jim skákat po posteli. Se zíváním vylezli z postele a vydali se po špičkách do Amyina pokoje s

Další den Amy zaběhla za Jane, aby ji i její babičku konečně pozvala na svou zítřejší oslavu. "Tak to je super! V tom případě přijď ty i s celou svou rodinou k nám." "Proč?" nechápala nejdřív Amy. "Neříkej, žes zapomněla,"

Druhý den ráno k ní přiletěla Jane a celá nadšená ječela: "Mám psa, mám psa!" Amy ji soucitně poplácala po zádech a podívala se na ni pohledem: "Chudák, zbláznila se...".

Noha nohu mine,
slza za slzou se z očí řine,
mraky trhají slunce na cáry,
lži nechaly pravdě zatroubit fanfáry.
Nemůže zmizet, co nikdy nebylo,
nelze však zabránit tomu, aby to bolelo.

Mozek se vypíná
myšlenek ĺavina
hlavou hučí
člověk chce spát
cosi začíná se mu zdát
skučí
 

Mozek zlomyslný
vysílá seriál nesmyslný
člověk všechny trapasy znovu prožít musí
vidět, co se mu hnusí

všechny své chyby mít jak na talíři
být jak přivázaný na pranýři
kde ho místo shilých jablek a hroud
zasahuje nechtěných myšlenek proud.

Když druhý den ráno všichni snídali, z Amy jakoby doslova sálala nervozita a strach. Za to rodiče byli samý smích, vtípky a spokojené pohledy. Amy si pomyslela, že jí to snad dělají naschvál. Konečně si mamka všimla, že se Amy taťkovým vtipům vůbec nesměje. "Amyinko,

 Knize Pátá vlna od Ricka Yancea jsem dlouho odolávala, protože téma boj s mimozemšťany mě moc nezaujalo a když na mě ze všech stran útočí reklamy na film i knížku, většinou si říkám: A just ne!
Nakonec mi ale v knihovně padla pod ruku a už jsem ji v podstatě nepustila. Děj napínavý až k prasknutí letí jako o závod a než se nadějete, jsou dvě v noci a vy zítra ráno nevstanete, a přesto

Když nám není spánek přán

a o posteli můžem leda v duchu snívat,

  To nemá cenu,

Do rubriky Ze dna šuplíku budu postupně přidávat různé povídky, které mám ve svém "šuplíku" už nějaký ten pátek.
První vlaštovka nese pracovní název Amy. Původně jsem myslela, že pro ni vymyslím nějaké stylovější jméno, ale nakonec jsem zjistila, že tohle k té povídce pasuje nejlíp.
Několik kapitol Amy mi vyšlo v časopise Párek, který vydává Knihovna města Ostravy (viz odkaz níže).

http://cms.kmo.cz/www/cl-900/105-parek/ (od ledna 2011)

V následujícím článku tedy uvedu první kapitolu.

Příjemné čtení :)