Luckyes | Luckyes

Ráno Peggy budila Amy kolem 10. "Vstávej, ospalče!" "Kolik je?" zívla Amy celkem naštvaně. "No, za pět minut 10. Asi jsi zase neslyšela budík, co?" "No jo, no jo. Já jsem usnula až kolem páté." "Proboha, až v pět? Tak to by ses měla ještě prospat. Neboj, tentokrát

V tu chvíli někdo zaklepal. "Dále!" zavolala Amy. Do dveří vstoupili její rodiče. "Nerušíme?" zeptal se Jonathan. "Vůbec ne!" usmála se na ně Amy, celá zvědavá, co se děje. Peggy začala: "Víš, máme s taťkou pro tebe ještě jeden dárek."

Další den Amy zaběhla za Jane, aby ji i její babičku konečně pozvala na svou zítřejší oslavu. "Tak to je super! V tom případě přijď ty i s celou svou rodinou k nám." "Proč?" nechápala nejdřív Amy. "Neříkej, žes zapomněla,"

Noha nohu mine,
slza za slzou se z očí řine,
mraky trhají slunce na cáry,
lži nechaly pravdě zatroubit fanfáry.
Nemůže zmizet, co nikdy nebylo,
nelze však zabránit tomu, aby to bolelo.

Když druhý den ráno všichni snídali, z Amy jakoby doslova sálala nervozita a strach. Za to rodiče byli samý smích, vtípky a spokojené pohledy. Amy si pomyslela, že jí to snad dělají naschvál. Konečně si mamka všimla, že se Amy taťkovým vtipům vůbec nesměje. "Amyinko,

Když nám není spánek přán

a o posteli můžem leda v duchu snívat,

Do rubriky Ze dna šuplíku budu postupně přidávat různé povídky, které mám ve svém "šuplíku" už nějaký ten pátek.
První vlaštovka nese pracovní název Amy. Původně jsem myslela, že pro ni vymyslím nějaké stylovější jméno, ale nakonec jsem zjistila, že tohle k té povídce pasuje nejlíp.
Několik kapitol Amy mi vyšlo v časopise Párek, který vydává Knihovna města Ostravy (viz odkaz níže).

http://cms.kmo.cz/www/cl-900/105-parek/ (od ledna 2011)

V následujícím článku tedy uvedu první kapitolu.

Příjemné čtení :)