Při vyhazování sešitů ze střední člověk najde zajímavé věci :). Např. reportáž níže. Není sice zrovna aktuální, protože jaro rozhodně ještě dlouho nezaklepe na dveře, ale na druhou stranu je fajn mít to jarní sluníčko alespoň na papíře (respektive na počítači).

Reportáž psaná na oprátce na větvi

Každý, kdo rád běháš po

"A co jste dělal sedmý den?" ptá se reportér Boha.

U Jane je čekala obrovská hostina a veliký dort. Janeina babička byla kupodivu celkem čilá, jako by ji vůbec nesužovaly obrovské bolesti nohou. Vypadala, jako by se na něco těšila, jako by se něčeho už nemohla dočkat.

Ráno Peggy budila Amy kolem 10. "Vstávej, ospalče!" "Kolik je?" zívla Amy celkem naštvaně. "No, za pět minut 10. Asi jsi zase neslyšela budík, co?" "No jo, no jo. Já jsem usnula až kolem páté." "Proboha, až v pět? Tak to by ses měla ještě prospat. Neboj, tentokrát

Podkroví bylo jejich nejtajnějším a nejdůležitějším dědictvím. Kdykoli do této místnosti vstupovali, pociťovali klid a pohodu, která z ní vyzařovala. Milovali tuto místnost. 

V tu chvíli někdo zaklepal. "Dále!" zavolala Amy. Do dveří vstoupili její rodiče. "Nerušíme?" zeptal se Jonathan. "Vůbec ne!" usmála se na ně Amy, celá zvědavá, co se děje. Peggy začala: "Víš, máme s taťkou pro tebe ještě jeden dárek."

Ráno se probudili všichni krásně vyhajaní. Proč? Protože dvojčata spala hezky celou noc a ráno se nevzbudila v sedm jako obvykle, ale až kolem desáté. Rodičům tedy tentokrát nevadilo, že dvojčata vtrhla k nim do ložnice a začala jim skákat po posteli. Se zíváním vylezli z postele a vydali se po špičkách do Amyina pokoje s

Další den Amy zaběhla za Jane, aby ji i její babičku konečně pozvala na svou zítřejší oslavu. "Tak to je super! V tom případě přijď ty i s celou svou rodinou k nám." "Proč?" nechápala nejdřív Amy. "Neříkej, žes zapomněla,"

Druhý den ráno k ní přiletěla Jane a celá nadšená ječela: "Mám psa, mám psa!" Amy ji soucitně poplácala po zádech a podívala se na ni pohledem: "Chudák, zbláznila se...".